Skip Navigation
 

Vyhledávání


Kontakt

mob.: 602 827 122
e-mail: bromelia@bromelia.cz

TOPlist

Pěstování bromélií

Pěstování bromélií
Tak trochu jiné bromélie - o ideálních broméliích rodu Neoregelia

Máte rádi bromélie, ale už si je nechcete kupovat? Pak se vám už jistě přihodilo zhruba toto: v supermarketu jste si za drahé peníze koupili rostlého příslušníka čeledi broméliovitých (latinsky Bromeliaceae) s krásně lesklými listy a pestrobarevným květenstvím. Dekorativní rostlinu jste radostně přinesli domů. Jenže za pár týdnů květenství uschlo, bromélii začaly žloutnout konečky listů a od její báze vyrazilo několik tenkých a nepříliš zdobných odnoží. A za dalších pár týdnů už nevzhledný a rozcuchaný trs polosuchých nažloutlých listů putoval na kompost či do popelnice…

Příčin popsaného nezdaru je sice víc, hlavní kámen úrazu ale spočívá v přírodou daném podivuhodném životním rytmu drtivé většiny bromélií. Tyhle rostliny totiž vytvářejí listové růžice s časově „omezenou životností“ – a každá z nich roste jen tak dlouho, dokud nedospěje a v jejím středu se neobjeví květenství. Po odkvětu už nastává období pomalého zániku dané růžice. Během tohoto „umírání vestoje“ ovšem původní růžice nejenže přinese plody a semena, ale navíc pomůže vyspět jedné či několika (přesný počet závisí na kondici a druhu dané bromélie) dceřiným odnožím. Bromélie jsou tímto způsobem doslova nesmrtelné, protože na místě původní rostliny vznikne trs několika v dospělosti zcela samostatných „dcer“ – ty se samozřejmě tak trochu přetahují o místo na slunci a zákonitě nemůžou být tak vzhledné a symetrické, jako byla jejich matka.

Uvedenému problému se samozřejmě můžeme vyhnout např. tím, že se naučíme bromélie dobře chápat a pěstovat, zařídíme si malý skleník a budeme vznikající dceřiné odnože z jejich umírajících matek včas oddělovat a zakořeňovat v samostatných květináčích. Tuto zajímavou problematiku však v tomto článku rozebírat nechceme. Spíše se zaměříme na takové bromélie, které se uvedeným střídavým principem předávání života z matky na dceru neřídí. Že takové neexistují? Ale ano a jsou velmi krásné a zajímavé!

Jde o zástupce velkého rodu bromélií s latinským názvem Neoregelia, respektive o ty příslušníky jmenovaného rodu, kteří „umějí“ tvořit zvláštní specializované výběžky - tzv. stolony. Výběžkaté neoregelie se vyznačují spoustou vynikajících prakticko-pěstitelských i vzhledových vlastností: mají poměrně nízké nároky, nepotřebují přímé sluneční světlo, jejich elegantní nálevky jsou malého až středního vzrůstu a honosí se zpravidla velmi atraktivním zbarvením (i mimo období květu). Navíc se mezi sebou ochotně kříží a vytvářejí stovky pestrobarevných kříženců. A hlavně: „umějí“ vytvářet už zmíněné pohledově i množitelsky velmi zajímavé stolony (výběžky). A copak že to vlastně tyhle výběžky jsou?

Stolony neoregélií jsou krátké či delší (i více než 1m!), povětšinou vodorovně či šikmo vzhůru vyháněné boční výhony zakládající se v paždích starších listů či u samých bází původních listových růžic. Tvorba stolonů je jakýmsi originálním způsobem odnožování – a velmi připomíná např. vyhánění „šlahounů“ u známého zahradního jahodníku. Existence stolonů u epifytních neoregélií má zřejmý účel – nově vznikající rostliny jsou svými prodlouženými stonky „odtransportovány“ do větší vzdálenosti od původního jedince a v novém prostředí pak mohou zkoušet štěstí s přikořeněním na vhodnou podložku. Pokud se jim to nepodaří, nic se neděje – i odnože visící volně ve vzduchu totiž mohou opět odnožovat a tím „hledat“ dál. Listové růžice se tímto způsobem postupně „seřadí“ jedna za druhou – jako korále navlečené na šňůře. O příjem vody a živin se v takovém případě starají jednak kořeny původního exempláře, jednak vstřebávací schopnosti listů ve vodou zaplavených centrech nálevek.

Je známou skutečností, že většina příslušníků čeledi Bromeliaceae odnožuje vždy až poté, co odkvete. U výběžkatých neoregélií je tomu ovšem jinak – a stolony (které jsou vlastně jakýmisi odnožemi na dlouhých „nohách“) se na nich začnou objevovat vždy ihned poté, co listové růžice dosáhnou dospělé velikosti. Původní rostliny tedy zpravidla „stolonují“ už dávno před tím, než vůbec rozkvetou. Často se dokonce stává, že se během roku v jediném „řetízku“ seřadí i 2-3 generace vegetativně vzniklých „dcer“. Dobře vyvinuté a zakořeněné růžice navíc často vyhánějí i více stolonů najednou a tak dochází k jakémusi větvení a tvorbě mnohohlavých zdobných trsů.

Díky schopnosti časté a rychlé tvorby stolonů také lze všechny výběžky tvořící neoregélie velmi snadno množit. Vždy stačí počkat, až se na matečnici vyvinou téměř dospělé dceřinné růžice a ty pak oddělit a samostatně zakořenit.

Každá listová růžice odnožuje i několik let, celkový počet vzniklých „primárních“ odnoží kolísá mezi cca 3-10 a závisí jednak na kondici rostliny, jednak na skutečnosti, zda nově vznikající „dcery“ z matky postupně odebíráme či nikoliv. Pokud rostou matečnice v dobrých podmínkách a jsou kvalitně zakořeněné, může každá z nich po několik let „uživit“ i 2-3 „řetízky“ několika za sebou seřazených plně vyvinutých nezakořeněných růžic. A sesadíme-li několik kvalitních výchozích jedinců do jediné (např. závěsné) nádoby, získáme brzy nádherný a nevšedně vyhlížející trs.

Neoregélie jsou ve svých nárocích mimořádně skromné, dobře nám porostou jak v bytech se suchým vzduchem, tak i v mnohem vlhčích sklenících, vitrínách, pralesních teráriích a paludáriích. Protože většinou pocházejí z nižších pater deštných pralesů v Jižní Americe, nebudou u nás strádat ani na poměrně hodně zastíněných místech. Přímému (zvláště letnímu) slunci je, zejména za skleněnými okenními tabulemi, raději příliš nevystavujeme, i když silnější rozptýlené světlo pozitivně ovlivňuje vybarvení listů rostlin. Ideálním řešením je tedy vyhledání takového pěstebního místa, kam dopadají sluneční paprsky lehce rozptýlené či ztlumené např. záclonou či žaluzií. V zimě pak postavíme neoregélie přímo na okna či na jiná přímo osvětlená stanoviště. Teploty mohou být celoročně udržovány na poměrně vysoké (pokojové) úrovni. Pokud nejsme rostlinám schopni v zimě zajistit maximum světla, raději teploty poněkud snížíme – na hodnoty v rozmezí 16-19° C.

V předchozím textu už byla zmíněna úžasná schopnost a ochota neoregélií k rodovému křížení. Světoví producenti exotických a okrasných rostlin se tedy v současnosti doslova předhánějí v tvorbě nových hybridů vytvářených jak z původních botanických druhů neoregelií, tak i z jejich četných předchozích kříženců, kultivarů či zajímavých poddruhů a odchylek. Dopěstování hybridních semenáčů ze semen uzrálých v dužnatých bobulích trvá relativně krátkou dobu (cca 3-5 let) a „výsledky“ každého nového křížení jsou tím pádem známé poměrně brzy. Navíc lze nejkrásnější křížence poměrně rychle vegetativně namnožit – díky už popsané schopnosti opakované tvorby dceřiných růžic na stolonech. I naše firma začala před několika lety s křížením výběžkatých neoregélií, v současnosti už připravujeme pro prodej v sezóně 2007-2008 několik nádherných kříženců vyznačujících se kompaktní, relativně malou a pestře zbarvenou (či dokonce vzorovanou) nálevkou. Při šlechtění bylo použito jak několika botnických druhů (např. N. smithi), tak i krásných hybridů importovaných z USA. Některé z těchto nových kříženců představujeme i na našich fotografiích.

Rostliny je možné objednat v našem http://www.bromelia.cz

Autor: Zdenek Ježek