Od svíčky k hodinkám

Umíte si představit, že ráno vstanete a zapálíte svíčku, abyste věděli, kolik času uplyne? Tak totiž v podstatě vypadal první měřič času. Když pominu sluneční hodiny, které bez světla prostě nejdou. Ve starém Egyptě to měli vychytané ještě o něco lépe. Vynalezli hodiny vodní, u kterých čas odkapával.

Původně snad ani nepotřebovali čas měřit, otroci pracovali od nevidím do nevidím a páni celý den odpočívali nebo válčili. A při těchto činnostech čas nehraje roli.
Vodní hodiny měly měřit čas řečníkům při soudech nebo v zasedáních. Každý měl na svůj projev určité množství vody a když odkapala poslední kapka, sklapl i řečník. Od vodních hodin byl jen krůček k přesýpacím, které fungovaly ve středověku i v našich zemích.

Digitálky zanikly

První cestovní hodinky přišly na svět roku 1511. To cestování, zvláště pěší s nimi ale asi moc pohodlné nebylo. Byly velké, celé železné a docela se pronesly.
O dvě stě let později už se ženy mohly pyšnit módním doplňkem na svém zápěstí.

Ve století dvacátém už nebyly hodinky jen měřičem času, ale přibyly na nich další informace. Mohli jste si pořídit hodinky, které měly
       I.            datum
    II.            kompas
 III.            hloubkoměr
IV.            výškoměr
   V.            stopky
VI.            budík

Na čas mechanické strojky s klasickými ručičkami vytlačily digitální hodinky. Který teenager v devadesátých létech neměl na ruce tuto vymoženost, nejlépe se čtyřmi čudlíky po stranách, tak byl mezi svými vrstevníky společensky znemožněný. Ukázalo se ale, že je to opravdu jen chvilková záležitost a svět se vrátil zpět k ručičkám. Dnes jsou opět náramkové hodinky v kurzu a jsou znakem společenské prestiže.

Mimochodem, víte, kolik stojí ty nejdražší? Dvacet pět milionů dolarů. Jsou vyrobeny z modrého, bílého a růžového diamantu. A jak už to u těch nejdražších věcí bývá, tak trochu postrádají vkus. Alespoň podle mého skromného názoru.