Proč se nepoužívají igelitové obálky

Je pravdou, že doba se změnila. Minimálně co se posílání zásilek a jiných poštovních služeb týče. Přesto se i dnes najdou situace, kdy jsme buď odesílatelé, nebo příjemci klasického dopisu. To druhé bývá častější, vzhledem k tomu, že je to stále jedna z forem, jak s námi komunikují úřady.

Pošta tak sice stále nabízí své služby jako doručovatel zásilek, ovšem v posledních letech běžný člověk posílá spíš balíky. Ke komunikaci s někým ve vzdálenější lokalitě dnes slouží nejrůznější aplikace jako WhatsApp nebo Messenger.

Jejich výhodou je samozřejmě především rychlost a spolehlivost. Nemusíme se bát, zda dopis dojde, a čekat několik dní na odpověď. A to je vzhledem k pověsti České pošty dost velké plus.

Přesto se, jak již bylo řečeno, najdou situace, kdy je třeba klasický dopis poslat. Typickým příkladem je komunikace s nejrůznějšími úřady. Ty stále chtějí mít vše v papírové podobě, neboť tak mají přesné záznamy o komunikaci a nemusí se bát, že je někdo vymaže ze systému. Je však pravda, že i ony postupně přecházejí na datové schrány, které elektronickou komunikaci umožňují.

Přesto jsou dopisy stále na úřadech rozšířené a pracovníci tak musí vždy zvolit správnou obálku. Je jasné, že v naprosté většině případů se používají papírové. Koneckonců představují dostatečnou ochranu onoho dopisu, jsou levné a dostatečně úzké na to, aby se na ně dala jednoduše natisknout adresa.

Jiným, dnes prakticky nepoužívaným typem, jsou nejrůznější igelitové obálky. Ty mají oproti těm klasickým papírovým několik výhod, ale i nevýhod. A jejich suma je právě to, proč se s nimi na poště prakticky nesetkáte.

Výhodou je samozřejmě voděodolnost, díky níž poskytují lepší ochranu před vnějšími vlivy. Tím pádem poskytují lepší ochranu při špatném počasí dopisům u rodinných domů, které mají otevřenou schránku. To je však v zásadě jejich jediné plus.

Co se negativ týče, tak tím největším je nejspíš jeho průhlednost. I když je zabarvený, průhlednost zůstává a obsah zásilky je tedy vystaven na očím všem zaměstnancům pošty, kteří s ní přijdou do styku. A to může být, zvláště u citlivých úředních dokumentů, poměrně špatné.

Další problém je v tom, že na igelit lze těžko psát či tisknout adresu. Je tedy nutné využít papírových samolepících kousků, které jsou k dostání v každém papírnictví, a použít je.

Z těchto důvodů se používají prakticky výhradně při zasílání nejrůznějších časopisů, kde nevadí, že poštovní doručovatel uvidí, co zásilka skrývá. Zde je totiž ochrana zvláště před namočením velmi důležitá.

Jak je vidět, igelitové obálky nejsou pro běžného člověka něčím, do čeho by měl nějak zvlášť investovat. Pro běžná psaní naprosto stačí papírové. Koneckonců je to nejlevnější a nejlepší řešení, které dnes máme k dispozici.