Trocha z historie ortodoncie

Ortodoncie je povolání staré prakticky jako samo lidstvo. Jakmile naši předkové začali vymýšlet nástroje, vynalézali i takové, které by pomáhaly v léčbě nejrůznějších zranění či nemocí. Vznikaly tak například první dlahy, ale také první zubařské nástroje.

Je samozřejmé, že byly velmi primitivní. Je však také známým faktem, že zuby pralidí netrpěly takovým množstvím kazů jako ty dnešní. Je to jednak tím, že byly používány na kousání téměř syrového masa a jiných tvrdých potravin, a za druhé tím, že pralidé neměli k dispozici cukr v takové formě a množství, jako máme teď. Nehledě samozřejmě na jejich průměrný věk.

I přesto však i oni trpěli občasným zubním kazem či jeho zlomením či poškozením. Jelikož tehdy lékařská péče neexistovala, řešením obvykle bylo bolavý zub vytrhnout. Jistě si dovedeme představit, že se nejednalo o příjemnou proceduru, zvláště vezmeme-li v úvahu, že neexistovala žádná anestetika.

Jak se doba posouvala, zlepšovaly se i nástroje. Z primitivních kostí a kamenů jsme přešli na bronz a poté na železo. Zubní péče však stále byla spíše na okraji zájmu. I tehdy bylo nejčastější metodou prosté vytržení, které navíc prováděl kovář, ovšem již se začínala objevovat primitivní anestetika v podobě odvaru z bylin, jako je například mák. Celá procedura se tak stala přeci jen snesitelnější.

Neznalost virů a mikrobů, o objevení antibiotik nemluvě, však vedla k tomu, že infekce rány po vytrženém zubu patřila k častým komplikacím. To však platilo prakticky o každém otevřeném zranění. V puse však bylo riziko vyšší, a to díky tomu, že se, na rozdíl například od končetiny, rána nedala nijak obvázat, a navíc se tam stále při jídle dostávaly nejrůznější cizí elementy.

Jako řešení se ukázalo vypalování rány, což v citlivých ústech bylo i přes podání anestetik velmi bolestivé. Tehdy to však byl jediný způsob, jak zabránit potenciálně smrtelnému zánětu. Nezapomeňme, že bez antibiotik představovala prakticky jakákoliv silnější infekce prakticky ohrožení http://jvpress.cz/domains/jvpress.cz/2018/01/10/dite-v-ohrozeni-policiste-v-decine-patraji-po-teprve-ctyrletem-pohresovanem-chlapci/ života.

Tím se dostáváme k moderní době. Ortodoncie konečně přestala být něčím srovnatelným s mučením, a to hlavně díky našemu lepšímu porozumění mikrosvěta, v němž viry a bakterie operují. Přispělo k tomu také zdokonalení zubařských nástrojů, stejně jako nová a lepší anestetika a objev antibiotik.

Přesto však v lidech stále převládá odpor k tomuto lékařskému oboru. A není se čemu divit. Koneckonců, staletí zkušeností nás naučila, že zubař je prakticky srovnatelný se středověkým inkvizitorem.

Dnes to však již není pravda. Ač vyšetření a především ošetřování může být nepříjemné a někdy i bolestivé, je to prakticky nic v porovnání s tím, co zažívali naši předkové. A může nám být útěchou, že věda se stále vyvíjí. A za dvě stě let se lidé možná podívají na staré záznamy a pokývají hlavou, jak byla naše zubní péče krutá a barbarská. A kdo ví, možná budou mít ze svého pohledu i pravdu. Koneckonců, nikdo nemůže dnes říci, kam vývoj dospěje.